ZAHRADY

S tvorbou Romana Franty se v poslední době setkáváme ve výstavních síních poměrně často. Měl tematickou výstavu v Galerii Brno, představil se v Praze samostatnou výstavou ve výlohách domu, kde sídlí Ústav dějin umění. Byl vybrán do malířské kolekce bienále uspořádaného Národní galerií. Letos byl pozván, aby vystavoval v Centru vizuálního umění v irském Corku. Jsou známé hlavně jeho obrazy s tématem brouků, které mu skýtá rozmanité možnosti. Zajímají ho však jiné náměty, jak o tom svědčí tato výstava věnovaná zahradám. V komorním prostoru se tu představují nové obrazy, v nichž se uplatňuje zjednodušená forma a struktura v poněkud vyprázdněném prostoru. Těla spících brouků se ztrácejí ve vrstvách sněhu. Proti dřívějšímu častému, někdy až nepřehlednému hemžení, jde o zklidněnou skladbu. V poslední době uplatňuje malíř za uvolnění rukopisu v jakýchsi imaginárních krajinách také techniku sprejování. Vzniká pak napětí mezi abstraktní strukturou utvářenou z přírodních prvků a konkrétními realistickými tvary. Těla brouků prostupují plochami, v nichž se kombinují čisté barevné tóny. Tvorba Romana Franty je založena na pečlivém pozorování, na zamyšlení nad vztahem mezi lidskou civilizací a s ní spojenými proměnami přírody. Uplatňuje se v ní také vyhraněný smysl pro skladbu, pro poměry a vztahy mezi linií, barvou, plochou a prostorem. Malíř má smysl pro vyjádření nadsázkou, pro vystižení absurdních situací, s nimiž se vlastně každý den setkáváme. Vedle zklidněných kompozic, o kterých jsem již mluvil, se tu objevuje několik expresivně strukturálních obrazů. V nich se sice dané motivy neztrácejí a jsou dosud čitelné, ale malba se dostává až na hranici abstrakce. Některé z obrazů, které tu můžete vidět, nebyly zatím nikde zveřejněny nebo aspoň ne v Praze. Roman Franta vytvořil pro daný prostor také instalaci, která dotváří atmosféru celé výstavy. Do ní se promítá jeho uvolněná imaginace a také lehká ironie či kritika společenských vztahů. Výstavu doplňují dvojice fotografií, tentokrát výhradně s náměty hmyzu. V nich se vždy doplňují rozdílné situace, abychom je mohli vnímat v nových souvislostech. Tak se v malém galerijním prostoru podařilo spojit různé oblasti autorovy tvorby a přitom respektovat téma zahrad.

Jiří Machalický