VHLEDY A VÝHLEDY

VHLEDY A VÝHLEDY ROMANA FRANTY

 

Malíř Roman Franta (1962) měl být původně  ekonomem nebo chemikem, hrál hokej a tenisu se věnoval závodně. Na počátku devadesátých let byl ale přijat ke studiu na pražskou Akademii výtvarných umění, která nakonec jeho osud určila. Dnes tam zůstává jako docent v ateliéru malby. V letech 1993 - 94 studoval v San Francisco Art Institute, v roce 1995 získal 1. cenu za malbu v  Evropské soutěži SBC v Londýně, 1997 byl finalistou ceny Jindřicha Chalupeckého, 2001 získal ocenění za 4. místo na Bienále současného umění v italské Florencii. Absolvoval několik zahraničních stáží, sympozií a vzdělávacích pobytů. Patří mezi známé české malíře. Proslavil se především malbami, v nichž se s až nezvyklou obsesí zaobíral světem brouků, do něhož vplynul tak, že tečky oranžových broučích exemplářů tu a tam najdete i na jeho rukávu, helmě, automobilu. V posledním roce černými tečkami zakrývá to, co se stalo příčinou poslední české cenzury ohrazující se vůči erotice, tedy malby, které vycházejí z kolekce děl vystavených v lednu v pražské galerii Nová síň. Málokdo však tuší, že je i fotografem, který umí vidět a spojovat to, co jiní nevidí.

 

Romane, začneme tematicky. Tedy tematicky k tomuto číslo Rozrazilu, jímž jsou BRANKY, BODY, VHLEDY a VýHLEDY a kdo ví co ještě. Na co nebo do čeho se nejraději díváš?

Do jakýchkoliv vztahů, ať už mezilidských, historických, věcných, vztahů člověka, techniky či architektury k přírodě atp. Vznikají tak zajímavé úvahy a asociace, kdy reálný svět je provázen někdy až obávanou symbolikou. Vztahy dokážou v časovém horizontu překvapit.

 

 

A teď vážněji. Co tě přivedlo k fotografii?

Já to myslel vážně J

Už si přesně nevzpomínám, co mě přivedlo k fotografii, ale určitě to byla možnost cestování po roce 1989, kdy jsem si pořídil trochu lepší fotoaparát na mé výjezdy. Po určité době jsem zjistil, že mám velké množství fotografií, kterými jsem se čas od času probíral a skládal vždy dvě k sobě. Vznikaly tak buď jen struktury, či estetické záležitosti, ale někdy právě až překvapivé asociace a silná symbolika. Fotografie byly nebo nebyly z jednoho místa. Později jsem už při focení uvažoval, jaký motiv bych k čemu mohl použít do minikoláže, které jsem nazýval „Doublephoto“.

 

 

Co upoutá tvůj pohled? Co je pro tebe tím prvním momentem, v němž se rozhodneš, že právě to, co je nakonec ve výsledné kompozici, je právě to pravé?

Většinou to byl zpočátku nějaký dominantní detail, systém, struktura, opakování,.. V posledních letech to jsou více situace. Například jsem fotil situace před uměleckými díly v různých muzeích, ať už to byli návštěvníci nebo kustodi. Hodně zajímavé bylo například fotit kustoda před uměleckým dílem v prostorách, kde se fotit nesmělo…

 

 

Nahlížíš v momentech fotografické práce? Voayersky? I do oken cizích domovů? Pod sukně cizích žen?

Šmírování do bytů s foťákem a zásah do soukromí není můj styl fotografování. Situace se musí přirozeně naskytnout a pokud taková je, proč jí nevyfotit. Je v tom i určitý adrenalin… Samozřejmě voayerství umožňuje velký objektiv, kdy se fotí na dálku. Ale mám rád situace, které se odehrávají na veřejnosti, za které se daný člověk ještě nestydí, ale na fotografii už to může působit odvážně nebo ne zcela „normálně“. Každý z nás má ty hranice a estetické cítění jinak nastavené, což je orná půda pro fotografa i voayera.

 

 

Představuješ si taky někdy život za cizím oknem? Co by bylo, kdybys za ním žil ty… ?

Ne, nepředstavuji, jen lehce nahlédnu, zda mají uklizeno J

 

 

A chtěl bys žít vůbec život někoho jiného? Co takhle život tenisové jedničky?

Vrcholoví sportovci jsou, nebo musí být jednostranně zaměřeni. Nechtěl bych žít život někoho jiného, docela mi vyhovuje můj způsob i okruh zájmů. Je fakt ale, že bych chtěl zažít třeba atmosféru velkých tenisových turnajů…  a v podstatě můžu, i když už jen jako turista.

 

 

Jak se liší Roman Franta-fotograf a Roman Franta-malíř? Je pro něj fotografie stejnou prioritou jako malba, nebo je vedlejším produktem?

Fotografování jsem bral vždy jako vedlejšího koníčka, kterému jsem mnohdy věnoval více času než malování. Je to relaxace a navíc přes objektiv uvažujete o věcech intenzivněji a dostanete se do míst, kam byste za jiných okolností třeba ani nešli. Zkrátka něco hledáte, jste v napětí. Dokážu si představit, že blízko tomuto druhu napětí je houbaření nebo rybaření J

 

 

Ani ve svých fotografiích se nevyhýbáš obnaženému lidskému tělu? Proč zrovna poměrně cudné malby z cyklu B.B.(K)NOW vyvolaly takový rozruch, až jejich části zahalil provozovatel galerie černými kruhy, které nalepil do prostoru obrazu?

Nahota je součást našeho života, tak proč s ní nepracovat. Ve fotografii jsem použil akt, nebo část lidského těla, jako symbol ve  vztahu k něčemu. U obrazů pracovat s aktem je více ošemetné, aby nevzniklo klišé, kýč, či jen laciné, erotické kreace.

U „cudných“ obrazů jsem uvažoval v politických symbolech, navíc s nadsázkou a určitou dávkou humoru. Přelepení pláten jsem proto nepochopil, protože si myslím, že z obrazů to bylo dostatečně jasné a čitelné.

 

 

Jaké jsou výhledy Romana Franty?

V ateliéru vznikají nové věci pro dvě podzimní výstavy, jedna v rodném městě Táboře a druhá v Praze. Odhodlávám se vydat další publikaci z nezveřejněné části mé tvorby. Na srpen připravuji již 9. ročník Letní akademie v oboru kresba a malba v rámci kurzů pro veřejnost na Akademii výtvarných umění v Praze.

Na léto mám v plánu hrát několik tenisových turnajů, s rodinou jet na kola, s dcerou a partou vodáků sjíždět Lužnici nebo Berounku, …