Jiří Machalický a RF

Inspirují tě někdy literární příběhy?

Konkrétními literárními příběhy se neinspiruji, přestože moje tvorba se týká mezilidských vztahů, lidských povah a charakterů, jednání a chování… Z knížek si ale občas vypisuji zajímavé postřehy, rčení, citáty, které si shromažďuji a pak je někdy nesourodě používám ke svým kolážím a fotografiím. Vznikají pak překvapivě humorné, mírně ironické nebo až cynické celky.

Kdo je ti blízký z tvé generace?

Moje žena.

S kterými umělci od nás nebo ze zahraničí bys rád vystavoval?

U umělců mě zajímá originalita zpracování, původnost myšlenky, osobitý styl. Takoví umělci jsou pro mě vždy zajímaví.

Měl jsi nebo máš nějaký vzor?

Nikdy jsem neměl vzory, spíš jsem obdivoval určité vlastnosti a schopnosti zajímavých lidí, ať už to bylo v rodině, ve sportu, v umění, či v životě vůbec.

Co pro tebe znamená tradice?

Nic, trochu mi to slovo drhne o práh minulé doby. Vzpomínám na hru Václava Havla - Audience, v níž koulel v pivováru sudy "…to už je taková tradice". Podvědomě člověk v sobě nějaké tradiční kořeny nese, ovšem záměrně se vracet k tradici je jako vléct závaží nebo jít zpátky.

Na jaké osobnosti a hodnoty z minulosti navazuješ?

Na žádné nenavazuji, snad jen podvědomě.

Je pro tebe důležitá vazba k národní nebo spíš k místní kultuře, k prostředí, v němž ses narodil a kde žiješ?

Nejde o vazbu, ale o inspiraci odvíjenou z prostředí, které znám.

Myslíš, že se dnes čeští umělci prosazují snáze a výrazněji než v minulosti?

Současní umělci se na české scéně prosazují zcela přirozeným způsobem. Když je umělec dobrý, dělá zajímavé věci a má často co ukázat, pak se o něm většinou ví. Otázkou je, kde vystavovat, když hodně dobrých galerií zaniká. Začínají se opět preferovat i alternativní prostory. S prosazováním českého umění v zahraničí je to přinejmenším velmi komplikované. Především na to není finanční kapitál. Český umělec by musel v zahraničí žít a tvořit. Snad to bude s otevřením hranic v EU snazší…

Máš blízko k symbolismu a jeho odkazu?

Podle slovníkového hesla vyjadřujícího, co je symbolismus, mám k němu blízko. Sám si to ale nemyslím, brouk je pro mě výtvarný prostředek, jako pro jiného figura, barva, struktura. Symbolika v mých obrazech není tak alegorická a dominantní.

Co všechno bys ještě chtěl prostřednictvím brouků – symbolů vyjádřit? Nesvazuje tě tato volba?

Takovou otázku si vůbec nekladu. Další témata se odvíjí například již při samotném malování, reagují i na předešlou tvorbu a inspirace je kolem nás dost. Spíš jde o to, vybrat si správnou myšlenku, reagovat na podstatnou věc. Umělci se od sebe liší tím, co je pro ně podstatné. Pro každého je motivující něco jiného a ztvárňuje to jinými výtvarnými prostředky. Nevyjadřuji se jen prostřednictvím brouků, mám i obrazy jiného druhu, které tolik nevystavuji. Proto mě "broučí svět" nesvazuje, naopak k němu začínám přistupovat konceptuálně. Navíc ještě fotím, dělám koláže, drobné instalace a objekty.

Myslíš, že umění má být společensky (politicky) angažované? Může být pak nadčasové?

To je zajímavá otázka. Společensky nebo politicky bylo umění angažované vždycky. V současné době je politické umění hodně diskutované z důvodu celkové mezinárodní situace, terorismu, stavu Evropské unie, diktátorských režimů v některých zemích atp. Samozřejmě, že umění reaguje především na "čerstvou" situaci. Přesto je určité vize možné zpracovat pomocí nových počítačových softwarů a animací. Do jaké míry je toto umění nadčasové či nakolik dá podnět k zamyšlení, je vždy otázkou.

Je pro tebe důležitější forma nebo obsah?

Prvotní je obsah, pro který se potom hledá forma. V malbě i v některých jiných oblastech jdou obsah i forma ruku v ruce, vzájemně se ovlivňují. Obecně, pro určitý obsah se hledá adekvátní forma. Dobrý obsah může zlehčit například nevhodná malba. Nastávají i situace, kdy se z malby vynoří obsah, který jsme netušili – v tom je malba zajímavá. Když skládám a lepím dvě fotografie k sobě, vznikají koláže a s nimi nové obsahy.

Nevzdaluje se dnešní umění příliš divákům, není pro ně stále nesrozumitelnější?

Určitě je nesrozumitelnější než dřív, jako celý současný život. Umělec čerpá inspiraci z nejrůznějších oborů, pracuje s internetem, informacemi a ty dále zpracovává prostřednictvím nejrůznějších nových výtvarných médií. Naopak se může k této nepřehlednosti vymezit tím, že jako výtvarný prostředek použije běžný předmět a bude ho prezentovat jako umělecké dílo. V umění se hledají i extrémní hranice a opakovaně se setkáváme s otázkou "Co je ještě umění?"

Jak pohlížíš na úlohu kurátorů? Mají pozitivní nebo spíš negativní vliv na vývoj umění (mají-li vůbec nějaký)?

To je velmi složitá a diskutabilní otázka. Není jednoznačná. Tak, jak umění ovlivňují různé obory, zasahují i kurátoři. To se týká především skupinových výstav a velkých přehlídek umění. Bývají to v podstatě kurátorské projekty, kdy kurátor hledá pro svou ideu umělce a vybírá od nich hotové věci. To bych považoval za pozitivní a také velmi náročné. Někdy si kurátor nechává pro své projekty udělat od umělců tzv. věci na míru, což už je spíš kurátorský než umělecký čin a umělec se stává dělníkem. Nebo se kurátor spojí s umělcem… Na vývoj umění mají kurátoři každopádně vliv, protože právě tyto projekty nastavují umělcům zrcadlo. Nutí k přemýšlení o současném umění, což je pozitivní. Závisí na tom, jak se k tomuto fenoménu umělec ve své tvorbě postaví.

Jaká je podle tebe kvalita současné kritiky? Odpovídá úrovni dnešní umělecké tvorby?

Kvalita kritiky je stále velmi různorodá, přesto vyšší než v minulosti. Některé kritiky, recenze, čtu velmi rád, jsou obohaceny novými poznatky, zkušenostmi a někdy rozkrývají až překvapující odhalení ve vztahu k jiným vědám, o kterých možná ani autor díla sám neví. Ovšem pak jsou kritici, u kterých předem vím, jak bude článek postaven a třeba i účelově zaměřen.

Zdá se ti přínosné stále výraznější překračování hranic mezi různými kulturními a uměleckými oblastmi – mám na mysli prorůstání literatury, výtvarného umění, filmu, videa, tance atd.?

Určitě je tím umění bohatší. Pokud k tomuto překračování dospěje umělec přirozeným vývojem a nová média používá jako nástroj pro lepší a přesnější vyjádření dané myšlenky, dá se hovořit i o přínosu. Když se tak někdo vyjadřuje jen samoúčelně, protože se to v současné době "dělá", je to pro vlastní vývoj téměř zbytečné.

Co ti dává práce se studenty? Má vliv na tvou tvorbu?

Je zajímavé pozorovat odlišné přístupy lidí k výtvarnému umění, k čemuž na školách samozřejmě dochází. Ve škole jde především o komunikaci a to jak mezi studenty, tak mezi studenty a pedagogy. Nemyslím si, že je dnes dobré být uzavřený do sebe a nekomunikovat. Současné umění a myšlení je jiné než na počátku minulého století. Je mnohovrstevnaté, řeší spousty společenských, sociálních, politicky-angažovaných i výtvarných otázek. O nich se studenty diskutujeme a navíc se snažíme předávat i naše zkušenosti. Pořádáme zájezdy do galerií, muzeí, u nás i v zahraničí. Studenti si tak rozšiřují své znalosti a jsou pak lépe schopni chápat souvislostí. To vše obohacuje obě strany a může ovlivnit i tvorbu.

 

V Praze, červenec 2005