Petr Pivoda a RF

Roman Franta - rozhovor s Petrem Pivodou

 

 

1.      Vaše dílo bude asi již navždy spojeno s brouky. I kdyby jste už nikdy žádného dalšího brouka nenakreslil. Kdy jste s nimi začal?

Myslím že v roce 1996, když se mi vysypala rýže, kterou jsem pak obarvil.

 

2.      Vaši brouci mají reálnou předlohu v přírodě nebo jsou výplodem vaší fantazie?

Jsou to stylizovaní brouci, výplod fantazie. Ani jsem zpočátku nevěděl kolik má brouk nohou. K tomu jsem musel použít encyklopedii.

 

3.      Za svou tvorbu jste získal řadu ocenění v tuzemsku i zahraničí. Kterého z nich si vážíte nejvíce?

Žádného, umění nejsou závody ani sport. Sympatická ale byla Evropská cena za malbu v Londýně. Nemyslím jen finančně, stejně jsem si to zapomněl vyzvednout, ale hodnotili jí nezávislí, zahraniční kurátoři a kunsthistorici, včetně bývalého ředitele Tate Modern.

 

4.      Jak vás obohatila stáž v USA v kontextu toho, že N.Y. je zřejmě Mekkou  současného výtvarného umění ?

„Venku“, respektive v Americe, když člověk dělá, prosadí se a dostane pomocnou ruku.  Za půl roku jsem měl v San Francisku galeristu. U nás, když člověk dělá a vybočuje z davu, hodí mu někdo poleno pod nohy, aby moc nevystrkoval růžky…

 

5.      Co patří k vaším hlavním inspiračním zdrojům?

Lidi a příroda. To bohatě stačí. Člověk už ani nemusí být vnímavý, vše se na něj hrne z médií samo.

 

6.      Kam si chodíte v rozhodujících chvílích pro energii?

S tím nemám problémy, stačí mi, když se vyspím.

 

7.      Jste všestranný umělec – malíř, fotograf i hudebník, dokonce závodně sportujete. Jak to všechno stíháte?

Nevím. Nic neplánuji, pracuji spontánně.

 

8.      Je rozdíl mezi zahraničními a tuzemskými diváky vašich výstav?

Ze zahraničních diváků se častěji stávají sběratelé.

 

9.      Co byste rád předal svým studentům na Akademii? Co na oplátku čekáte od nich?

Aby věděli, že všechno je jinak, i ta naše „slavná“ demokracie, že ruka ruku myje a samozřejmě také něco o současném malování, zkrátka informace. Na oplátku mi stačí obyčejná slušnost, nic víc. Za ruku nikoho vodit nebudu. Buď to chce dělat nebo ne.

 

10. Čím byste chtěl být, kdybyste se nemohl věnovat umění?

Čímkoliv, cesty jsou různé a nadšení taky.

 

11. Současnou výstavu v Galerii Beseda jste nazval „Čím víc, tím líp…“ Můžete ten  název vysvětlit? Co když „Všeho moc škodí..“?

Říkám si, že člověk by měl být sám za sebe, klidně „magor“, ale výjimečný, originální a stát si za svým názorem. Takový lidi mám rád a čím víc jich bude, tím líp!