Očividnost Romana Franty

Očividnost Romana Franty

Proč akademický malíř Roman Franta místo brouků začal malovat tenis? Prý totiž, na rozdíl od jejich stvořitele, brouci hrají blbě tenis. Je zde jisté spojení tenisu, očí a brouků. Šňůra do kruhu pochodujících brouků odděluje zornice od vnějších kruhů: tento obraz nazvaný „Oči“ představila Galerie Brno v roce 2005 na výstavě „ROMAN FRANTA – VAŠKOVA PROMĚNA“ (z níž vzešel katalog ještě v roce 2009 dostupný na stránkách www.galeriebrno.cz po internetu). Když galerie Peron v Praze vernisáží dne 5. listopadu 2008 otevřela výstavu „tenisartových“ obrazů „ROMAN FRANTA – GRAND SLAM“, malba na plátně „Wimbledon 1986 – B. Borg“ z roku 2008 zaujala tím, jak se ve velikém oku pasivně zobrazuje čtverečková momentka tenisty zmíněného v názvu obrazu.

Naopak v kresbách z konce předchozího „broučího“ období Romana Franty – z nichž vzešly ilustrace ke sbírce básní a poetických textů „Intarzie“ vydané v roce 2009 – v očích cosi aktivně žije. „Kukadla“ naznačují, že mají tykadla, makadla, kusadla a podobné články. Je to jen pár drobných kreseb z roku 2006 brilantně provedených na papíru tužkou a vodovkami. Leč jejich výjimečnost spočívá ve významovém posunu půvabných ženských portrétů typických pro kresbu Henriho Matisse. Ostatní brouci téhož výtvarníka často působí dekorativně („Quatro brouk“, železo, akryl), nebo skrumáže brouků (z nichž jsou složeny i celé figury) mnohdy působí ornamentálně. Možná i ve svém „tenisartu“ Roman Franta dojde k ornamentálním skrumážím míčků, sítí, raket a dalších tenisových rekvizit. Lze se těšit na všechna další období tohoto výtvarníka, zvláště pro jeho suverénní rukopis, v monumentální malbě projevující se velkou plochou dominanty a v kresbě působící kaligrafickou samozřejmostí čáry, v neposlední řadě pro zaměření na detail či epizodu s paradoxní pointou.

Údaje o Romanu Frantovi jsou obsaženy ve „Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1998“ (2 sv.: D–G, Ostrava, Výtvarné centrum Chagall 1998) a ve slovníku „Dějiny českého výtvarného umění 1958–2000“ (6 sv.: 1, 2, Praha, Academia 2007), současnější vlastní prezentaci tohoto výtvarníka lze nalézt na stránkách www.romanfranta.cz po internetu. Roman Franta studoval v letech 1990–1997 na Akademii výtvarných umění v Praze nejdříve u prof. B. Dlouhého a nakonec u prof. A. Veselého. Mezi tím R. Franta: v roce 1991 absolvoval kurz abstraktní malby u prof. J. Kotíka hostujícího na AVU v Praze; v roce 1993 navštěvoval kurz kaligrafie u prof. Yan Qu rovněž hostujícího na AVU v Praze; v letech 1993–1994 studoval na San Francisco Art Institute v USA, kde jeho profesory byli J. Morgan, J. Hatofsky a Kim Anno. Od roku 1997 R. Franta působí jako pedagog na AVU v Praze. Výčet úspěchů R. Franty by byl nesením sov do Athén. Až budou kunsthistorici s dostatečným odstupem řadit Romana Frantu do kontextu českého výtvarného umění, měli by zdůraznit právě jeho kurz u profesora Jana Kotíka.

Zde ilustrátora „Intarzie“ Romana Frantu (narozen 3. srpna 1962) a zde autora „Intarzie“ Jaroslava Mesteka (narozen 17. února 1959) pojí generační pocit. A také hravost, za niž s odstupem kladou svobodu obstaranou penězi a až v poslední řadě odlesky (své)moci. Pokud se sami nestanou Nadbrouky, patrně překonají i Bohuslava Brouka.

Jaroslav Mestek ■

Citační vzor:

Mestek, Jaroslav. „Očividnost Romana Franty“. Mestek, J. Intarzie. Ostrava : Montanex a.s. 2009 (medailon ilustrátora knihy s. 157–159).